Na začátku prázdnin jsme vymysleli „bojový plán“ a nyní všem posílám letní vodácké AHOJ z Údolí mloků. Po týdnu života v lesním táboře, jsme vyměnili vlhký stan za dřevěnou chatu. Krok, znamenající vysoký nadstandard. Nemám moc ráda porovnávací akce, ale i ten špenát občas sním. Takže tu pár věcí posoudíme. Děti tu remcají, když dojde teplá voda ve sprše. Táborníci chodili kilásek ke studenému rybníku, kde jim naštěstí vedlejší oddíl vytrhal zelené řasy. V prvním táboře bylo osm dětí, což značně omezilo výběr her. Tady se děcka nenudí ani chvilinku – není nad dobře promyšlenou celotáborovku. Mohla bych pokračovat dál a dál, což je zcela bezpředmětné. Mimochodem, ani v citovaném špenátu, který se mele a mrazí, není tolik železa a vitamínů, jak se píše. Důležité je, že dětičky vypadly od televizní obrazovky, vyvětrají se na čerstvém vzduchu a koncem tábora (je vedlejší, zda skautského, či moderního s výukou angličtiny) ubrečené pevně žmoulají malý lístek s adresou kamaráda. Mám tu jednu moudrost, která mluví za vše – Přátelé mají mít přednost před králi. Voltaire
Soukromá monarchie
Od Redakce