Cestou ke Starému BělidluJečná ulice v Praze, dům, kde Němcová napsala Babičku.Dvacet dětí, deset dní, tisíc kilometrů, čtyři velké zastávky a nespočet besed a rozhovorů – i tak by se dalo stručně charakterizovat putování po stopách Boženy Němcové, nejslavnější české spisovatelky. Letos uplynulo 150 let od 1. vydání jejího nejznámějšího díla – Babičky. Od města k městu putovali Babičkobusem kluci a děvčata z Prahy, Brna, Teplic, Hradce Králové, Valašského Meziříčí či Týnce nad Sázavou. První zastávka byla v pražské Ječné ulici u domu, v kterém Němcová Babičku začala psát. Pak už přišel na řadu slavnostní slib účastníků expedice v Pantheonu Národního muzea a cesta do minulosti vzdálené 150 let mohla začít!

    Paní Vondrašová nás přivítala v Mrákově.Kam chodila Němcová na hyjtu?
    V Mrákově, obci kousek za Domažlicemi, jsme se byli podívat do chaloupky, kterou Němcová navštěvovala. Je tu vše postaru. Když tam docházela Božena Němcová, bydlela tam rodina Bílkova. Poslední vlastníci chaloupky z rodiny Bílků byly sestry Marie a Anna. Ty zemřely v 80. letech 20. století. Jedné bylo 97 let a té druhé 99 let. Božena Němcová tam chodila na hýtu.To znamená, že si chodila popovídat. Viděli jsme ručně vyšívané kroje. V patře byla malá kuchyňka s malovaným porcelánem. Bylo to krásné.
    Hanka Kadrnožková

    Eliška v domažlické knihovně Boženy Němcové.Kočičina v Domažlicích
    V pondělí 22. 8. jsme navštívili knihovnu Boženy Němcové v Domažlicích. Uvítala nás paní Věra Závacká. Řekla nám, že Němcová přišla do Domažlic v roce1845. Měšťani Němcovou neměli rádi. Udělali jí pod okny kočičinu. To bylo tak, že lidé začali mňoukat, křičet a vydrželi to dělat třeba hodinu. Nechtěli, aby v jejich městě bydlela. Postupem času se to mezi lidem a Němcovou začalo zlepšovat. V knihovně jsme se rozloučili a šli k žlutému rohovému domu na náměstí, kde Němcová na náměstí bydlela.
    Michaela Fidrychová

    Budova Kaplanky v Polné.Polná a mrkvance V úterý 23. 8. jsme navštívili Polnou. Provázel nás velmi čiperný stařík, pan Klusáček (narozen v roce 1929!). Božena Němcová se sem přistěhovala z Litomyšle v roce 1840 a bydlela tu dva roky. Její manžel – Josef Němec – byl velký vlastenec, ona byla poněmčená a neuměla příliš česky. A právě tady v Polné se jí v dospělosti dostaly do rukou první česky psané knihy – dílo amerického spisovatele Washingtona Irvinga Alhambra a spisy Josefa Kajetána Tyla. Přátelila se zde především s rodinou kupce Antonína Pittnera. 19. června 1841 se Němcovým v Polné narodila dcera Theodora.
    Jana Melicharová

    Ve středu po obědě se s námi přišel rozloučit pan Klusáček. Na ochutnávku přinesl mrkvance, což je polenská specialita. Základem je takové lepší buchtové těsto, plněné mrkví dochucenou fenyklem a posypané mákem a pocukrované. Většině lidem tato místní specialita chutnala. Podle mrkvanců je tu pojmenována i pouť.
    Kristýna Svobodová

    Miroslav Brýdl (uprostřed) nás přivítal v Litomyšli.Litomyšl: město jako každé jiné? V prostorách starého zámeckého pivovaru nás přivítal bývalý starosta Litomyšle pan ing. Miroslav Brýdl. Dozvěděli jsme se, že Litomyšl byla založena roku 1259 Přemyslem Otakarem II., bydlí zde asi 10 000 lidí, mají zde spoustu zajímavých akcí, činností, kroužků, spolků a často se objevili i na tabulkách slávy. Roku 1998 zažádal tehdejší starosta Brýdl o zapsání Litomyšle na seznam UNESO. Zajímaly nás ročenky, které tu pravidelně vydávají. Byly opravdu pěkně udělané. Litomyšl se mi do této chvíle nezdála nijak zvláštní. Říkala jsem si – no, město jako každé jiné. Ale díky vyprávění pana Brýdla i díky ročenkám, ve kterých jsem se dozvěděla třeba o Klubu Mladých debrujárů (míněna Asociace malých debrujárů ČR, pozn. red.), klubu vodáků, skautů a skautek, oddílu karate, tai-chi, novém hřišti i o pátečních programech pro děti, jsem změnila názor.
    Patricie (Páťa) Tvarůžková

    Honza nahlíží do dopisu Němcové Vojtěchu Náprstkovi.V litomyšlském muzeu nám dělal průvodce pan Miroslav Škrdla ze Společnosti přátel Boženy Němcové. Natáčeli jsme s ním rozhovor. Viděli jsme jednu z prvních knih, které Božena Němcová napsala. Pan Škrdla věděl o Boženě Němcové opravdu hodně a nevadilo mu odpovídat na naše zvídavé otázky. Ve vitríně o Němcové jsme si prohlédli dopisy od nakladatele Augusty. Byly převážně výhružné.
    Kačka Simbartlová

    Zámek Ratibořice - pokoj, kde kněžna přijala Babičku.Kdo se všechno zajímal o Babičku? V sobotu jsme navštívili Muzeum Boženy Němcové v České Skalici. Uvítal nás ředitel muzea Milan Horký a začali jsme s prohlídkou. Viděli jsme dopisy, papírky, na kterých si psala jména pohádek, které potom ztvárnila. Nejvíc mě zaujala kniha Babička vydaná různými jazyky. Například slovensky, německy, čínsky. Jedním z nejslavnějších ilustrátorů Babičky byl Adolf Kašpar. Babička patří mezi nejoblíbenější české knihy kambodžského krále. Na závěr jsme šli do kanceláře ředitele, a tam se dívali na první zfilmovanou podobu Babičky z roku 1921. Byla němá!
    Michaela Fidrychová

    Kniha Babička byla vydána asi ve třiceti jazycích. Malířsky nadaný syn slavné spisovatelky Hynek zemřel v 15-ti letech na tuberkulózu. Božena Němcová se účastnila jiřinkových slavností v roce 1837 a byla zvolena královnou plesu. V muzeu jsme také viděli osobní věci spisovatelky, například vějíř ze Slovanského bálu ve Vídni v roce 1848, těžítko ze Zaháně nebo vytírátko na pera od přítele Dušana Lambla.
    Dana Vásquezová

    Ratibořice - dům, kde žila Božena Panklová.Nekoukatelná památka? Cestou ze zámku na Staré bělidlo jsme se také podívali na zchátralý domek, kde Božena Němcová (tehdy vlastně Panklová) v dětství bydlela. Moc hezký pohled to nebyl. Domek padl do soukromých rukou a majitel ho nechal sejít do téměř nekoukatelného stavu…
    Mnohem příjemnější byla návštěva funkčního vodního mandlu, mlýn. Zastavili jsme se u sousoší Babičky s dětmi od Otty Gutfreunda a pokračovali až na Staré Bělidlo – tedy právě tam, kam Němcová situovala děj Babičky. Z vnitřního vybavení byla k vidění pouze komora a světnice babičky a Barunky, ale stejně to stálo za to… Přesně takhle jsem si to tu při čtení knížky představovala a i když jsem viděla filmové zpracování Babičky, stejně jsem se sem chtěla podívat. Tak se mi to konečně splnilo. Hurá!
    Andula Hašková

    Cíl naší expedice - Babiččino údolí.Expedici Babička uspořádalo občanské sdružení Klub Domino, Dětská tisková agentura za přispění Ministerstva kultury ČR, ale především za laskavé a velmi obětavé pomoci pracovníků knihoven, muzeí, archivů či nejrůznějších klubů a spolků, které se regionální historií zabývají. Pokud vás toto nahlédnutí do expedičního deníku oslovilo, pak se více dozvíte v Malých (ale našich) novinách (www.dta.zde.cz). Tam najdete nejen texty, ale také fotografie a zvukové nahrávky malých reportérů. Expedicí Babička činnost Dětské tiskové agentury nekončí. Své dopisovatele z řad dětí přijímáme průběžně. Stačí napsat mail na adresu: dta@cmail.cz a mít chuť do tohoto druhu činnosti. Členy mohou být děti z kteréhokoli konce republiky.


    Tento článek byl připraven pro 5. číslo časopisu Archa. Co dalšího se v prázdninově laděné Arše dozvíte, to si můžete přečíst ZDE.

    Autor