Jiná tvář nám nevadí, Kristýna Bošková, MŠ Volyně. Pokud jste někdy zkoušeli vyhlásit soutěž, tak jste nejspíš museli řešit základní dilema – jak moc má být zadání obtížné? Odpověď závisí na tom, zda toužíte po velikém množství soutěžních prací, které zvládne zaslat kdekdo a nebo byste raději něco, co se třeba všem nepovede, ale zaslané práce bude nadmíru zajímavé? Ministerstvo vnitra se v rámci preventivního projektu Svět očima dětí již řadu let snaží jít tou obtížnější cestou. Zadání jsou leckdy na první pohled těžká až příliš. Leckterý dospělý si není jistý, zda by obstál. Ale podle vzrůstajícího zájmu soutěžících se zdá, že děti se rády perou i s velmi složitými tématy. Tedy v případě, že je nějakým způsobem oslovují.

    A tak v právě zakončené části projektu Svět očima dětí soutěžilo 2170 dětí. Ti nejmladší navštěvovali předškolní oddělení mateřské školy, nejstarším bylo šestnáct let. Soutěžili žáci škol mateřských, základních, středních, specializovaných, ale také děti z dětských domovů či středisek volnočasových aktivit. Ústředním tématem třetího kola projektu byla Trestní odpovědnost dětí a mladistvých. Děti mohly vybírat z jednotlivých okruhů soutěžního tématu. Jak je co oslovilo a zaujalo poznáte podle počtů účastníků uvedených v závorce u jednotlivých témat:

    • Extremizmus (119 dětí)
    • Patologické hráčství (gamblerství) (164 dětí)
    • Divácké násilí (103 dětí)
    • Návykové látky (1024 dětí)
    • Týrání , sexuální zneužívání dětí (207 dětí)
    • Přestupek, trestný čin nebo jen legrace? (553 dětí)

    Na soutěžících byla i volba soutěžní kategorie: hudební, dramatická, výpočetní technika, literární, výtvarný. Svou (nikoli malou) roli při této soutěži hrají také učitelé, vychovatelé či vedoucí. Mohou – díky odborným publikacím, které zástupci ministerstva pravidelně a velmi systematicky připravují – nabídnout dětem inspiraci.

    Tečkou za třetím kolem projektu bylo 20. června 2006 slavnostní setkání autorů vítězných prací. Ceny dětem předával osobně ministr vnitra František Bublan. Slavnost moderoval Vladimír Hron. Není tedy divu, že při tom bylo i hodně veselo. Postupně se na pódiu Velkého sálu Městské knihovny v Praze vystřídaly téměř dvě stovky dětí. Na plátně se promítala vítězná díla: ukázky prozaických prací, poezie, obrázky, trojrozměrná díla či počítačové prezentace. Po téměř třech hodinách jsme tedy byli svědky malého zlomku prací, které prošly rukama poroty soutěže. Navíc jsme se – díky dotazům Vladimíra Hrona – o dětech leccos dozvěděli. Většina z účastníků tráví svůj volný čas velmi aktivně. Otázkám neunikl ani ministr. Prozradil, že když byl malý, hráli si na Rychlé šípy. Byl Rychlonožka. Ve volném čase si František Bublan prý hlavně rád čte a stará o zahrádku.

    Pokud bych měla odpovědět na otázku v titulku, pak bych řekla, že svět viděný dětskýma očima je velmi pestrý, místy hodně bolavý, nespravedlivý, zlý i nebezpečný. A jak jsem viděla hlavní aktéry soutěže – děti? Jako kluky a děvčata, kteří bez ohledu na věk a typ školy dovedou formulovat své názory na dost složitá témata a používají k tomu nejrůznější moderní prostředky (film, počítačové prezentace). A tak trochu nad rámec soutěže mne potěšilo, že mnozí obstáli i v tak těžké zkoušce, jako bylo zodpovídání otázek Vladimíra Hrona. A zdaleka nezůstalo u odpovědí ANO – NE. Někteří si troufli i na drobné žertování. Součástí vyhlášení vítězů soutěže Svět očima dětí na stránkách ministerstva vnitra – www.mvcr.cz je nejen fotogalerie oceněných dětí, ale také výsledková listina doplněná ukázkami jednotlivých vítězných prací (ZDE).

    Atmosféru slavnostního předávání cen přibližuje fotogalerie Dětské tiskové agentury. Ta je vedle ČRDM a serveru Adam jedním z partnerů soutěže Svět očima dětí. Snímky si můžete prohlédnout ZDE.

    Autor