Za Otokarem Randákem – Oskarem

Nevím, jak Oskara lépe představit těm, co ho neznali. Jako kormidelníka družiny? Jako odbojáře, který se svými rovery pomáhal předávat tajné informace pro parašutistické výsadky na území Protektorátu? Jako na studenta ČVUT, kterého před státnicemi vyhodili z fakulty za účast na protestním pochodu studentů na Hrad?

Nebo jako zdatného hráče na housle, na banjo, kytaru? Jako jachtaře, co stavěl a zdokonaloval plachetnice, až se přes P520 dostal k třídové lodi P550, na které jezdí dnes téměř všichni vodní skauti?

Jako pozdějšího elektroinženýra, co chodil s kufříkem, což byla pro techniky tenkrát móda, jak jsem ho potkával s věčným úsměvem a radostí, když ještě nebyl v důchodu? Nebo jako vodáka, co vyhrál poslední závod České Budějovice – Praha před napuštěním přehrad? Nebo jako staršího pána, co vždycky raději pobíhal, pomáhal a koukal venku, než aby seděl na schůzích a něco řešil?

Já ho poprvé poznal v montérkách s bruskou či jiným nářadím na srazech kapitánů v devadesátých letech, kde ve všech volných chvilkách spolu se svým „jachtservisem“ s Banánem, Amateurem a ostatními, z nichž většina již také odplula na druhý břeh, neúnavně oplachťovali nové a nové pramice. Oskarova činorodost byla pověstná – nevydržel sedět, neustále něco kutil, plánoval, v poslední době se s ostatními scházel jednou za čas v pondělí u nás na Křížku a každou chvíli jsme dostali nějaký návrh – pamatuji např. na plán pro dvojstěžník P550 levně vyrobitelný z lískových kmenů.

Oskar rád jezdil za skauty, ještě před necelými třemi týdny, už trochu ztěžka chodící jel do jižních Čech debatovat s účastníky letošního jamboree, kteří si ho zvolili jako patrona svého jamooddílu. Jeho vyprávění o přechodu Kavkazu a prvosjezdech tamních říček s nafukovacími prototypy kajaků jsou nezapomenutelná.

Oskare, budeš nám chybět, ale skrz tvoje modrobílé „pépětsetpadesátky“ jsi i nadále s námi.
Cedník

Autor je hlavním kapitánem vodních skautů
(a zástupcem kapitána 4. oddílu vodních skautů Albatrosové, Praha 3)

Rozloučení s Oskarem
Nechtěli jsme, aby to bylo smutné rozloučení. S písničkou na rtech 27. června od 11 hodin jsme na břehu Vltavy v pražském Braníku společně zavzpomínali na vytrvalého tahouna a motivátora. Nejen ve skautských krojích – mnozí z nás neváhali přijít v pruhovaném tričku a v kraťasech, připojili se s vlastní kytarou. Dali jsme přednost modré před černou.

P. S.: Jelikož Oskar byl nositelem skautských i státních vyznamenání, doporučuji k přečtení i medailonek či nahrávky na Paměti národa ZDE, a rozhovor v KP 12/2016 ZDE (str. 21–26).

Další související odkazy:
Němci nás brali jako terče na střelnici, vzpomíná skautský odbojář
Předseda Senátu Milan Štěch udělil 21 osobnostem Stříbrnou pamětní medaili Senátu
Bránil stát a vynalezl slavnou pramici. Skauti se s Oskarem rozloučí na břehu Vltavy