Příroda o sobě dává vědět nejen skrze viry, o slovo se pomalu, ale jistě, hlásí nová témata. V Evropě i v Česku je sucho, na Bangladéš a Indii udeřil supertajfun…

    V Brazílii zrychluje tempo kácení pralesů, zatímco na Sibiři začínají lesy opět hořet. Z národních parků po celém světě přicházejí zprávy o tom, jak příroda bez lidí rychle ožívá, vědci zkoumají, nakolik se bez dopravy pročistila voda a vzduch, sociální sítě stále plní kočky a psi, zatímco čínský Wu-chan zakázal jejich pojídání.
    Budeme po pandemii přemýšlet o vztahu mezi lidmi a přírodou jinak? Nebo zvítězí homo economicus a ochrana přírody půjde na vedlejší kolej, protože všichni potřebujeme práci? Zeptali jsme se tří profesionálních ekologů — skautů, jaké lekce nabídla pandemie ve vztahu k ochraně přírody.

    Proč velcí zemědělci nemůžou za všechno zlo? Proč potřebují meteorologové k předpovědi letadla? A co jsou to Patronáty? To se dozvíte v následujících řádcích…

    Na ochraně přírody nesmíme ubrat, říkají skauti ekologové (Michaela Valachová, meteorolog) Meteoroložka Michaela Valachová i dnes vstávala velmi brzy, má totiž „službu“ od 6:30 ráno. V Českém hydrometeorologickém ústavu (ČHMÚ) pracuje na předpovědích počasí už přes deset let, v současnosti se navíc rozbíhá nový projekt ČHMÚ ve spolupráci s Primou. Je jednou z 10 meteorologů/rosniček na nově vzniklém televizním kanále CNN Prima News.
    Předpovědi meteorologů jsou významnou součástí Integrovaného záchranného systému, což znamená doslova zodpovědnost za životy nás všech.
    Jak prožila pandemii? „Počasí se nezastavilo,“ směje se. „Pro nás se změnil jen pracovní režim. Museli jsme nastavit pravidla, abychom neonemocněli. A zrušilo se mi pár služebních cest, které nakonec probíhaly online. Jezdila jsem na kole do práce a viděla jsem taky na kolech více lidí než obvykle. Líbilo se mi, jak se lidé dokázali situaci přizpůsobit. Spoustu lidí pandemie inspirovala využívat jiné metody, postupy a návyky v životě. To bylo hezké pozorovat.“ Pandemie podle Michaely ukázala, že jsme schopní leckteré věci změnit, když musíme, a to je pro přírodu dobré znamení. Doufá, že si to poneseme dál.

    Její kolegové z úseku kvality ovzduší srovnávali období pandemie s předchozími jarními měsíci a zjistili, že ovzduší se opravdu zlepšilo.

    Jak tedy pomáhat vzduchu i po pandemii? „Užívat hromadnou dopravu, místo toho, aby člověk seděl sám v autě. Spousta lidí jezdí jen z pohodlnosti, nebo proto, že by do “socky” nikdy nevlezlo, jak někdy slýchám. Nebo víc používat kolo. To, co se dá řešit online, řešme online. Je dobré zvážit i nutnost létání. Nechci nikomu radit, osobní kontakt je důležitý a cestování mám moc ráda, ale pokud omezíme cestování pokud možno na minimum, ušetříme tím čas i přírodu.“


    Na ochraně přírody nesmíme ubrat, říkají skauti ekologové (Martin Střelec - Kukačka, ekolog) „Situace kolem pandemie mě překvapila i příjemně. To, jakým způsobem se lidé dali dohromady a pomáhali si, to bylo pěkné,“ říká odborník na vliv hospodaření na přírodu a krajinu, ekolog Martin Střelec, přezdívkou Kukačka. Dlouhodobě pracuje v neziskovce Juniperia, která se věnuje vlivu zemědělství na krajinu a biodiverzitu, podílí se na přípravě nové zemědělské politiky a učí na Jihočeské univerzitě. Jedním z jeho životních témat je to, aby věda nezůstávala na papíře, ale měla kvalitní přesah do praxe.
    Na počátku pandemie Českém Krumlově koordinoval 75 dobrovolníků, kteří roznášeli po městě balíčky s rouškami do každé domácnosti.

    Ekolog s téměř dvaceti lety zkušeností si přes původní očekávání při pandemii moc neodpočinul a neměl ani tolik času na terénní práci v přírodě. Jako výrazné téma, které se během pandemie objevilo ve veřejném prostoru, vnímá jednoznačně sucho. Lidé si všimli, jak razantně dokáže společnost reagovat na určitou formu výzvy. Pokud ale srovnáme právě razanci reakce na ohrožení nemocí Covid-19 a na ohrožení suchem, narazíme na velký nepoměr. „Nejsme proti tomu schopni zakročit a dlouhodobě je to podceňované téma. V zemědělství se nedělají dostatečná opatření na podporu zadržování vody v krajině a podporu vsakování,“ vysvětluje Martin. Podle něj je problém především v našem mentálním nastavení a ochotě na různých problémech pracovat, protože technologie i techniky k dispozici máme. Jako zásadní překážku navíc vnímá to, že opatření v krajině jsou dlouhodobá a na její úzdravu jsou potřeba dlouhodobé procesy, který by ideálně měly na sebe navazovat: „Stabilnější opatření nevyžadují jen dotace, protože se třeba ani nikdo nepřihlásí. Musí se to dobře komunikovat, hledat vhodné lokality, hledat kompromisy… Což je složité, je to běh na dlouhou trať a vyžaduje zapojení hodně subjektů.“ Srovnání reakcí na pandemii a sucho proto podle něj nakonec pokulhává, nedá se prostě jen lusknout prsty, vyhlásit nouzový stav a sucho rychle vyřešit.


    Na ochraně přírody nesmíme ubrat, říkají skauti ekologové (Anna Šlechtová - Pírko, botanička) Botanička Anna Šlechtová — Pírko se přírodě a její ochraně věnuje různě intenzivně už dvacet let. V průběhu času měla na starosti mimo jiné různé záchranné programy rostlin — tedy projekty na záchranu konkrétních druhů naší květeny. Například hořeček mnohotvarý český, subendemit vyskytující se vyskytuje pouze u nás a v pohraničí sousedních států.

    Anna se nicméně prohlašuje za optimistku: „Dívám se na dlouhodobý horizont, ale řeším v něm to, co mohu dělat tady a teď.“ Současné okolnosti vnímá totiž jako obrovskou příležitost pro nastartování nového ekonomického odvětví, které může navazovat například na Green Deal a rozvíjet jiný typ podnikání. Příležitost vidí i pro jednotlivce někteří třeba najdou odvahu opustit zaměstnání a vrhnout se do něčeho nového, například spojeného s ekologií. „V momentě, kdy jde člověk do hloubky, vidí, že spousta ekologických výzev může přinášet i ekonomické benefity,“ říká a dodává, že pro naplnění cílů ekologických politik, je potřeba další rozvoj technologií, know-how a změny přístupu — společenského i individuálního.
    Znamenala pro ni koronavirová omezení něco i na osobní úrovni? „Spousta akcí, které jsme měli pořádat, byla zrušena. Volný čas byl ale příjemný, strávila jsem ho venku,“ vysvětluje a líčí, jak začala objíždět chráněná území v Jihočeském kraji

    Objíždění jihočeských lokalit má význam i pro projekt Patronáty, který organizuje Skautský Institut a jehož je Anna odbornou garantkou. V něm se děti a mladí lidé učí, jak se aktivně a smysluplně zapojit do ochrany přírody. Členové nejen skautských oddílů se svým odborným průvodcem pečují o „svůj“ kousek přírody a vytváření si k němu osobní vztah. Aktuálně je v Praze a čtyřech dalších krajích zapojeno kolem 40 oddílů. „Patronáty jsou něco, kde se podařilo skloubit mé dva hlavní zájmy — ochranu přírody a vzdělávání, předávání zkušeností a znalostí dál. A funguje to. Mám z toho obrovskou radost. Členové oddílu se učí poznávat přírodu a procesy, které v ní probíhají. Člověk vidí, jak věci, které jsou pro ochranáře samozřejmé, se musí lidem vysvětlovat, protože je to pro ně někdy jak z jiného vesmíru…, ale je to moc obohacující,“ směje se dlouholetá skautka a doplňuje, že jí osobně skaut dal do života vědomí, že dokáže věci, které by si jinak nedokázala představit.

    Celé rozhovory najdete na odkaze:
    https://medium.com/cti-si/na-ochraně-přírody-nesmíme-ubrat-říkají-skauti-ekologové-e6398f02c0d7

    Autoři: Jiří Pasz, Jakub Ambrozek, Martin Kubíče, Roman Šantora; foto: archivy respondentů